Lektorské práci se Jan Kučera začal věnovat zhruba před 5 lety. Navštěvuje zejména žáky na 1. stupni základních škol s tématy věnovanými vztahům mezi dětmi, popř. se zaměřením na problematické třídní kolektivy. A je v tom skvělý, přesvědčte se sami!
Jan udržuje pozornost mimo jiné tím, že střídá různé aktivity – chvilku kreslí na tabuli.
Jan není jediným lektorem mezi dětmi na 1. stupni. Výjimečné je to, že si tuto věkovou skupinu jako muž sám cíleně vybral.
A to dojde snad každému hned na začátku programu.
Do malých školáků se dokáže skvěle vcítit a také oni sami to brzy poznávají a chovají k němu velkou důvěru.
Po pár minutách děti vnímají, že je tu někdo, kdo je má opravdu rád a zároveň umí i „po chlapsku“ držet jejich případné výstřelky na uzdě a zkrotit jejich občasné zlobení tak, že to neberou jako omezování, ale spíše jako dobrou radu do života.
S láskou, ale jasně a neústupně.
K reflexi hry se s dětmi posadí do kroužku na koberec.
Chvílemi žasnu, jak skvěle mu to jde a co dokáže díky svému přístupu a charismatu z dětí dostat.
Fungují, poslouchají, spolupracují s lektorem i mezi sebou, a když jim občas ulítne nemístná poznámka, nechají se zkrotit a korigovat.
Jsem v běžné třetí třídě základní školy v typickém českém městečku a se zájmem sleduji program s názvem Všude dobře, doma nejlíp.
Následuje plnění individuálního úkolu – děti se učí samostatnosti.
Líbí se mi, že Jan téma vysvětluje srozumitelně s ohledem na věk dětí. Jejich pozornost udržuje rychlým střídáním aktivit: chvilku kreslí na tabuli, povídá, pouští doplňující příběh na videu, dává slovo dětem nebo je nechá spolupracovat v malých skupinkách.
Když použil pojem „myšlenková mapa“, trochu mi zatrnulo, ale vzápětí se třeťáků ptá, jestli vědí, co to je. Překvapuje mě, že dva z nich se hlásí a pokoušejí se termín vysvětlit. Když se slova ujme Jan, jsem překvapen, jak je možné tento skoro až složitý psychologický pojem dětem jednoduše a jasně přiblížit.
Nemůže chybět ani práce v malých skupinkách, při které se děti učí spolupracovat, naslouchat si, domluvit se.
Velmi podobně mé srdce plesá při debatách a skupinové práci dětí, kdy se Janovi daří nabourat tradiční představy o škole a o tom, jak se dětem zdá často nudná – dochází jim, že škola nudná vůbec být nemusí. Myslím, že i srdce přítomné paní učitelky plesá, protože jí svým výkladem i podporou otevírá možnosti další práce s žáky i s tématem.
Z celého programu i Janova přístupu vyplývá úcta k učitelské profesi a podpora jejich práce. A jak mi Jan potvrdil, je to i jedna z myšlenek celého programu – podpořit učitele a posílit jejich cenu i v srdcích dětí.
Důležité je, že v každém momentu je Jan připravený pomoci, poradit, doplnit, upřesnit – vždy s laskavou ochotou a trpělivostí sobě vlastní.
Když zazvoní na další vyučovací hodinu a tím i na konec programu, někteří žasnou překvapením, jak to dnes rychle uteklo, někteří hlasitě verbalizují touhu pokračovat. Ale vše má svůj konec, a tak Jan po rozhovorech s některými dětmi i po zpětné vazbě s paní učitelkou a asistentkou odchází.
Paní učitelka se ještě ujistí, že nejpozději za rok přijde znovu. Mně si posteskne, že by bylo fajn, kdyby víc odvážných zralých mužů mohlo takto navštěvovat české školy a dávat dětem možnost zahlédnout dobré mužské vzory v akci!
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
