Zazvonil zvonec a programu ve škole je konec. Vše šlo hladce, lektor má pro dnešek hotovo. Ale co když je to tentokrát jinak? Co když vše teprve začíná? Přečtěte si, jak také může dopadnout takový běžný den jednoho obyčejného lektora.
Ještě zkontrolovat, zda jsou nachystány všechny potřebné rekvizity, a další aktivita může začít.
„Pozvali mě do místní základní školy, abych s jejich šesťáky probral šikanu – vztahy ve třídě, legraci, popichování, posměšky, ubližování atd.
Program probíhal standardně, žádné neobvyklé reakce. Jen když jsem dával prostor na otázky, téměř pokaždé se přihlásil jeden chlapec. Zajímalo ho, co má poradit svému kamarádovi, který zažívá šikanu.
Vždy jsem odpověděl a snažil se mu poradit. Někdy jsem se zeptal ostatních, co by poradili, a na chvíli z toho vznikla moc užitečná debata.
Odcházel jsem ze třídy s takovým tím pocitem, že jsme pojmenovali důležité konkrétní věci, a měl jsem radost, jak to dneska šlo hladce.
To odpoledne jsem našel na WhatsAppu asi 15 zpráv!
Dnes máme na programu téma nebezpečí návykových látek. Je dobré se v tom umět zorientovat a uvědomit si, proč do toho nikdy nechci spadnout.
Všechny byly od toho zvídavého klučiny z dopoledního programu. Dovysvětloval mi, jak to s tím kamarádem je, a hlavně na mě úpěnlivě naléhal, ať to nikomu neříkám, že je to hodně osobní a že by se ten kamarád mohl zlobit.
Ujistil jsem ho, že nikomu nic nepovím, a znovu jsem ho oceňoval za to, co pro svého kamaráda dělá.
Připomněl jsem, že kdyby se s kamarádem chtěli stavit, ať přijdou do našeho nízkoprahového klubu nebo ať napíšou, kdyby potřebovali ještě poradit.
A tato třída si povídá o poruchách příjmu potravy – i mezi dnešní mládeží je toto téma dost důležité.
Ten večer mi zvonil telefon, neznámé číslo. Když jsem ho vzal, ozval se ženský hlas. Byla to maminka toho kluka. Všimla si mojí komunikace na telefonu svého syna.
Začala mi vysvětlovat:
‚Náš synek s Vámi nekonzultuje svého kamaráda, ale zcela určitě jde o jeho vlastní problémy! Zažívá totiž ve škole šikanu. Doma o tom mluví, nebojí se svěřit, ale my jako rodiče nevíme, co dělat, jak reagovat, co mu poradit a jestli to řešit se školou, případně jak?
Děkuji, že jste mu odepsal, že jste se mu věnoval a povzbuzoval ho.‘
Plakala. Mluvila o tom, že zná náš nízkoprahový klub a že by si přála, aby její chlapec chodil na naše kluby, protože sice chodí na fotbal, ale má citlivou povahu a potřeboval by zažít i jiný typ vztahů než ty drsné sportovní.
Byl to opravdu náročný rozhovor. Ale přesně pro tyto situace tady jsem. Pro tyto děti a jejich rodiny tuto práci dělám. S tím klučinou jsem dodnes v kontaktu. Zvládá skvěle!“
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Podpořte lektorskou práci a pomozte tak českým dětem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
