Nedávno jsem měl přednášku Sex – AIDS – vztahy. Polovinu přednášky jedna dívka probrečela. Ale nebylo to normální brečení. Jí tekly slzy jako hrachy! Říkal jsem si, jestli není nakažená, ale vzhledem k tomu, že to byla osmá třída základní školy, tak by to bylo hodně nepravděpodobné. Při hodině jsem se jí ptal, jestli si nechce promluvit, ale nechtěla, a i přes slzy bylo vidět, že chce pokračovat v poslechu a účasti na programu.
Na konci přednášky jsem posbíral zpětné vazby a ona napsala: „Můj brácha je HIV pozitivní a pomohlo mi to uvědomit si, že musím bráchovi pomáhat.“
Znovu jsem si bytostně uvědomil velmi reálný dopad našich programů na naše okolí.
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.