Často se utěšujeme klamnou představou, že témata jako drogy nebo nechtěné těhotenství se našich dětí netýkají. Netušíme, jak moc se můžeme plést. Právě díky práci lektorů se děti o životních nástrahách dozvídají včas.
Myslím na dívku z jedné základní školy. Příjemná atmosféra ve třídě, program plyne, probíráme plodnost, početí, prenatální vývoj, porod. A pak vkročíme do tématu nečekaného těhotenství, pracujeme ve skupinách, prožíváme různé situace a dostáváme se k tomu, že na těhotenství někdy připraveni nejsme. Mluvíme o dvou variantách, co můžeme dělat. A posluchači vyhodnotí, že přátelštějších řešením je adopce.
Pak začínáme mluvit o potratu a jedna z dívek ztuhne. Spolužačka jí položí ruku na nohu. Atmosféra ve třídě houstne, mluvíme o tom, že to je těžké téma a zda to všichni zvládnou. Ticho.
Pokračuji a vidím, jak jí po tváři stékají slzy. „Je to těžké? Potřebuješ odejít?“, ptám se jí. Kývla a s paní učitelkou odchází.
Ve třídě je naprosté ticho. Spolužáci jsou zaskočení tím, že pro někoho to není vzdálené, teoretické téma. Maličko se tomu věnujeme. Každý z nás něco prožívá a je důležité být vůči sobě citliví. Po chvíli pokračuji v tématu potratu a poté zvu dívku zpátky do třídy. Je poměrně klidná a zbytek programu proběhne klidně.
Po hodině dívka rychle odchází. Její spolužačce nabízím, že kdyby chtěla, může si přijít popovídat. Mluvíme s třídní učitelkou, jak dále pracovat s tím, co na programu proběhlo. Přemýšlím nad tou dívkou, co asi prožila, zda potrat byla její osobní zkušenost, jak se teď cítí? Jak nad tématem přemýšlejí její spolužáci a co to s nimi udělá?
Přicházíme s tématem nečekaného těhotenství do devátých tříd a myslíme si, že to je včas, že se většina z našich posluchačů ještě osobně s otázkami kolem nečekaného těhotenství nepotkala, že se ještě nemuseli rozhodovat, jestli si vyberou život nebo ne.
Ale ne vždycky. Někteří už se s tématem setkali, a to hodně bolestivým způsobem. Možná si přejí, aby se to nikdy nestalo, aby dostali informace včas, aby s nimi o tématu někdo mluvil dřív.
Moc bych si přála, aby si takové těžké životní otázky nikdy nemuseli klást. A doufám, že naše programy opravdu inspirují k objevování hodnoty lidského života a že motivují k růstu do plnosti.
Je to velké privilegium a taky velká zodpovědnost. Přijímám ji s vážností.
Více podrobností o programu Zdravá mládež naleznete zde.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.
