Mám za sebou několik programů na praktické škole a musím říci, že to pro mne bylo dost náročné. Skladba žáků je převážně s různými poruchami učení, pozornosti, mentálními atd. Udržet jejich pozornost nebo vybrat, co je vlastně pro ně, bývá velmi náročné. Navíc většina pochází ze sociálně slabších rodin a ve škole je u některých dětí cítit vzdor, uzavřenost nebo rezignaci. Zvláště je to patrné na druhém stupni, kde často zápasí s docházkou, kouřením, kázeňskými problémy a neochotou se zapojit. Samostatná práce žáků zde funguje omezeně nebo vůbec. Přesto jsou programy, které je oslovují. Např. v tématu „Moderní je nekouřit“ se očividně našli a celkem otevřeně povídali o své závislosti. Někteří také vyjádřili, že to vidí jako problém. Překvapila je finanční zátěž, kdy např. jedna dívka z 8. třídy sdělila, že vykouří denně krabičku cigaret cca za 100,-. Poté co jsme spočítali, že ročně prokouří 36 500,-, byli všichni překvapeni. Taky vnímali zdravotní problémy, o kterých jsme hovořili. Někteří si problém závislosti uvědomují, ale zároveň je pro ně těžké s tím něco udělat, protože jsou silně ovlivněni rodinou a vrstevníky, tedy negativním vlivem prostředí, ve kterém žijí. Někteří kouří například už od pěti let a mají tak vytvořenou silnou závislost na nikotinu, kvůli níž je pro ně těžké zanechat kouření.
(Lektor Radek Pospíšil)
