Skupinkové aktivity plní děti rády. Učí se spolupracovat, komunikovat, diskutovat. Je-li potřeba rady nebo nestranného názoru, lektoři rádi podají pomocnou ruku.
Poslední program, který jsem měla ještě před karanténou, byl o internetu. Hodně jsem ho konzultovala s lektorskými kolegy, protože je udělaný formou trochu drsné aktivity.
Děti dostanou přidělené role, ve kterých si ve dvojicích „chatují“, jako kdyby si psaly třeba na Facebooku. Jeden z dvojice má „útočnou roli“, třeba podvodníka, který se snaží z druhého dostat heslo k účtu v počítačové hře a pak ho díky tomu ve hře okrást.
Hodně jsem zvažovala, jestli aktivitu takto provádět, ale nakonec jsem ji už v několika třídách měla a připadá mi to dobré. Dávám si však záležet na některých momentech, například na „setřesení rolí“ po skončení aktivity.
To dětem řeknu, že v té hře možná měly roli, která jim byla nepříjemná, možná musely udělat něco, co by nikdy neudělaly, možná musely svému kamarádovi nějak ublížit. Anebo byly v té roli, kdy je jejich kamarád podrazil a chtěl jim uškodit. Ale teď už jsme hru ukončili, takže musíme tyto role ze sebe setřást – tak všichni pořádně vyklepeme ruce a setřeseme ze sebe přidělené role. A pak si ve dvojicích mají podat ruku na znamení, že je mezi nimi opět vše v pořádku a jsou zase kamarádi.
Později si ještě povídáme o tom, co se při hře stalo a jak se kdo cítil. Myslím, že při této péči a opatrnosti může hra dětem pomoci. Vyzkouší si, že na internetu nemohou věřit vlastně nikomu. Nakonec, pokud při hře zažijí něco nepříjemného, je to rozhodně lepší takhle nanečisto, než kdyby to zažily ve skutečnosti a se všemi důsledky…
Více o podporovaných lektorech programu Zdravá mládež najdete v přehledu lektorů.
Fotografie k článku pochází z programu Zdravá mládež a nemá přímou spojitost s uvedeným příběhem.
