Jak vypadají všední dny chudé ugandské rodiny během nouzového stavu, vám bude vyprávět na dálku podporovaný chlapec Julius.
Je jasné čtvrteční ráno a Julius, jeho starší sestra Bridget a matka Annette se vydávají do kopců nad Viktoriiným jezerem sbírat dříví na podpal. Dříví pro ně představuje jedinou možnost, jak si mohou doma tepelně upravit jídlo. Než se školy z důvodu pandemie zavřely, chodily děti s matkou pro dříví jen o sobotách. Teď se mohou vypravit jakýkoli den v týdnu. Prochází kopce, mačetou a sekyrou si razí cestu houštím a hledají uschlé větve stromů a pařezy. A mají radost, protože dokázali posbírat pěknou hromádku dříví na několik dní.
Julius dokončil docházku na Základní škole Makonge v Kiyindi v loňském roce. Škola je součástí projektu International Needs v Ugandě. Julius právě začal chodit na střední školu, když uhodila pandemie koronaviru a škola se musela zavřít.
Juliovi nedělá učení problémy. Loni při celostátních závěrečných zkouškách měl z celého ročníku nejlepší známku. Jeho dvě mladší sestry Esther a Eva také studují na stejné škole díky podpoře zahraničních dárců. Pro jejich matku je to skutečné požehnání. Vidět své děti studovat je pro samoživitelku splněný sen. Její manžel je rybář. Asi před pěti lety odcestoval obchodně na jeden z ostrovů jezera Victoria a dosud se nevrátil. Rodina neví, co se s ním stalo.
Matka Annette za finanční odměnu odpleveluje zahrady lidí ve vesnici Kiyindi. Také obchází domy ve vesnici a za úplatu pere špinavé prádlo. Kvůli pandemii však mnoho lidí zůstalo doma a tyto práce si dělají sami. Pro Anette tak nastaly zlé časy. Naštěstí její rodina dostala od International Needs podporu ve formě několika potravinových balíčků. Dojatá Annette při převzetí balíčků řekla: „Děkujeme Bohu za dárce, kteří i v těchto těžkých časech podporují nejen vzdělávání dětí, ale pomáhají celým rodinám.“
Typický obrázek z Ugandy: matka samoživitelka a hlouček dětí. Díky Vám dárcům se mohou učit a mít naději na lepší budoucnost.
Julius a jeho sourozenci pomáhají matce kolem domu i na zahradě. Jakmile mají hotovo, najdou si čas, aby si prošli učební materiály, které jim škola poskytla. Učit se však samostudiem právě v prvním ročníku střední školy je i pro nadaného Julia obtížné. I když viděl, kolik má matka doma práce, a mnoho praktických věcí se od ní během nouzového stavu naučil, nemůže se dočkat otevření školy. „Vždyť bez vzdělání jsme jako slepí,“ říká moudře.
Pomozte dalším chudým dětem v Ugandě na jejich cestě za vzděláním:
O situaci našich projektů a podpořených v době pandemie v dalších zemí si můžete přečíst v tomto článku.
