Vrátit se během nouzového stavu ke svým rodičům či opatrovníkům byla pro většinu dětí z dětských domovů v Bangladéši těžká zkušenost. Podpora českých dárců je doslova zachraňovala.
V chlapeckém dětském domově Bethany žije celkem 111 chlapců. Rádi se učí, sportují, starají se o zahradu, hrají šachy a jiné deskové hry… V půli března 2020 musely však děti kvůli pandemii domov opustit a na neznámou dobu se vrátit ke svým rodičům či opatrovníkům.
Dětský domov poskytuje bangladéšským dětem krom vzdělání a zázemí také čas na hru a dětství.
Ředitel domova, pan Bairagee, a další zaměstnanci komunikovali s chlapci prostřednictvím telefonu. Zjišťovali, jak se jim doma daří, zda mají podmínky k učení a zda něco nepotřebují. První telefonáty byly velice znepokojivé. Pracovníci se dozvídali, že rodiče dětí přišli v důsledku nouzového stavu o příjem a jsou zavření doma s rodinou bez prostředků a bez jídla. Naštěstí je mohli ujistit, že již brzy dorazí na jejich mobilní aplikaci bKash měsíční podpora od zahraničních dárců. Díky věrnosti dárců si rodiny i v době pandemie mohly nakoupit jídlo.
Zpátky mohl domov začít chlapce zvát od září. Vraceli se po skupinkách vždy asi 10 dětí, které před ubytováním prohlédl lékař. Každé z dětí pak podstoupilo dvoutýdenní karanténu v domově. Na Vánoce již v Bethany bylo 91 malých obyvatel.
I děti z dětských domovů můžete na dálku adoptovat. Podívejte se na jejich příběhy.
Nebo darujte jakoukoliv částku na zlepšení prostředí dětských domovů a poskytované péče.
Chayan, žák 4. třídy dětského domova Bethany, má doma takovouto situaci:
„Mám starší sestru, je v 6. třídě. Otec už nežije a moje mamka je psychicky nemocná. Žije u svých rodičů. Tam jsme se všichni během nouzového stavu sešli. Dědeček je už velmi starý, přesto se snaží vydělávat si prací jako nájemní dělník na polích druhých lidí.
Doma by tyto děti místo do školy pravděpodobně chodily do práce nebo žebraly na ulicích. Díky adopci dětí na dálku se mohou učit.
To ale během pandemie nebylo možné. Trpěli jsme hlady. Vzpomínal jsem na Bethany, na dobré jídlo, na učení, na spolužáky… Pak nám zavolal jeden můj učitel, že nám již brzy přijde první podpora a bude chodit každý měsíc. Ani neumím popsat, jakou jsem měl radost, když jsem šel s dědečkem nakoupit rýži, luštěniny, olej, sůl a koření. A jakou radost měla babička, sestra a maminka, že zase mají co vařit! International Needs je jako moje rodina, která se stará i o mou rodinu.“
Manik chodí do 6. třídy. Návrat do dětského domova byl pro něj vysvobozením:
„Rodiče už nemám, tak jsem pandemii trávil v rodině jedné z mých sester. Bylo to pro mě sedm velmi dlouhých a těžkých měsíců, protože její rodina mě nemá ráda. Vidí ve mně jen hladový krk. Jsem tak rád, že jsem zpátky v Bethany. Tady mě lidi mají rádi, učím se a vůbec tu mám vše, co potřebuji.“
Dívčí dětský domov Savar se rozvíjí a dokáže přijímat další potřebná děvčata. Na začátku roku 2020 jich v domově žilo a studovalo 191. Po nuceném uzavření domova kvůli celostátní karanténě 17. března odjela děvčata ke svým rodinám či opatrovníkům.
Role bangladéšských děvčat: starat se o mladší sourozence a vdát se často ještě v dětském věku. IN jim však nabízí vzdělání a rozvoj.
Zaměstnanci domova si udělali rozpis, aby každé z dívek pravidelně zavolali, zjistili, jak se jí daří, jaké dělá pokroky s učivem, poradili s nejasnostmi…
O situaci mluví paní Mandal, ředitelka dětského domova:
„Všichni víme, že mnoho dívek nemá jednoho z rodičů, některé jsou úplní sirotci. Všechny k nám přišly z prostředí extrémní chudoby. Kvůli pandemii ztratilo mnoho lidí práci a neměli vůbec žádný příjem. Stěží jedli jednou denně. Mnoho děvčat plakalo, když jsem s nimi po telefonu poprvé mluvila. Naštěstí k nim již v tu chvíli mířila měsíční podpora, která jim umožnila zajistit pro rodinu jídlo. Jsem dárcům navěky vděčná, že jsme těmto rodinám mohli takhle pomoci.“
Rodina Bristi se opravdu snažila o potravinovou soběstačnost, ale:
„Ceny všech potravin se s pandemií téměř zdvojnásobily. Zasadili jsme tedy kolem domu fazole a zeleninu a snažili se vydržet se dvěma jídly denně, než rostliny vyrostou. Jenže pak přišly povodně a bylo po rostlinách. Měla jsem často hlad a stýskalo se mi po dětském domově.
Jen tak pro radost si něco vyrobit a přitom se rozvíjet v dovednostech, také to je výsada, kterou díky dárcům děvčata z dětského domova Savar mají.
Až když dorazila měsíční podpora, věci se obrátily k lepšímu. Do domova Savar jsem se vrátila 6. září po půl roce tvrdé práce v domácnosti. Šla jsem na 14 dní do karantény a pak už jsem se jen radovala, že vidím další a další spolužačky zpátky a zdravé. Dostávám pravidelně najíst a můžu se učit, obojí bylo doma velmi obtížné.“
Také Lily je ráda za život v dětském domově:
„Chodila jsem s rodiči pracovat na pole. Je to půl hodina ostré chůze, brzy ráno s prázdným žaludkem. Dost jsem se naplakala a navzpomínala na Savar. Modlila jsem se, abych mohla zpátky. Všechno mi chybělo a učit se doma bylo velmi těžké. Díky mé měsíční podpoře jsme doma nebyli úplně bez jídla. Jednoho dne mi zavolala učitelka, že už se mohu do Savaru vrátit. Byla jsem tak vděčná! Po dvoutýdenní karanténě jsem mohla zpátky do školy. Učitelky nám tolik pomáhaly, abychom všechno učivo dohnaly a pochopily!“
