„Aby každý uměl přijmout sám sebe s tím, co má, i s tím, co mu chybí.“
Ondřej vysvětluje dětem, že některé věci na tom, jak vypadají, nemohou změnit. Zároveň povzbuzuje, aby se nevzdávaly.
S Ondřejem jsme se ocitli v poněkud hlučnějším kolektivu dětí druhého stupně ZŠ. Není se co divit, rotační výuka skončila sotva před 14 dny a na tvářích všech přítomných byly ještě stále respirátory.
Nahromaděná energie po dlouhém „lockdownu“ (pozn. red.: uzavření škol při pandemii koronaviru) byla na dětech znát. Přesto však povídání o vzhledu a životních hodnotách postupně zklidnilo prostředí a vtáhlo nás všechny přítomné do světa zamýšlení nad tím, co je pro člověka důležité.
Tak třeba nad životním příběhem válečného stíhače, kterému požár letadla znetvořil tvář. Opravdu – na snímku, který Ondřej dětem promítl, nevypadal ani trochu dobře. Když jej navštívila manželka, řekl jí: „Ty mě asi opustíš, teď, když vypadám hrozně.“ Ona mu odpověděla: „Ale vždyť ty jsi nikdy nebyl moc hezký.“ A neopustila jej.
Děti dávají bedlivý pozor. Povídání Ondřeje o kultu krásného těla je pro ně skutečně zajímavé a v jejich věku rozhodně aktuální.
Další zamyšlení evokovala hra, kdy měly děti ve skupinách postupně vytřídit „hodnoty“ zapsané na papírcích. „Ocitly se“ totiž na ostrově, kde se jejich situace stávala čím dál tísnivější, a tak bylo nutno ponechat si jen to, co je pro člověka nejcennější.
Během programu se tak stále pohybujeme kolem otázky, na čem v životě opravdu záleží. Ondřej děti povzbuzuje, aby každý uměl přijmout sám sebe s tím, co má, i s tím, co mu chybí. Program má skvělou atmosféru, Ondřej je mezi dětmi jako doma.
Každý si jistě z programu odnesl kus povzbuzení, vědomí, že náš vlastní život má cenu. A že se nemusím srovnávat s ostatními.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel Nadace Mezinárodní potřeby
