Vyhnout se závislostem a umět pomoci těm, kdo v nich vězí – tam vede Petr Kadlec děti svými programy.
Na začátku programu pro žáky druhého stupně ZŠ představil Petr tři příběhy dětí, které se dostaly do závislostí.
Adam byl sportovec a neměl nijak vřelý vztah k alkoholu. Jenže jeho dívka ano. Pokud si chtěl udržet ji, dostával se stále více tam, kde byla její parta. A to byla cesta po šikmé ploše.
Bára prožila velké zklamání ze strany maminky. Vyrůstala jen s ní, ztráta důvěry ji velmi bolela a za dveřmi tak číhalo sebepoškozování, nabízející krátkodobou úlevu.
Cyril byl spíše uzavřený chlapec. Krůček za krůčkem se propadal do závislosti na počítačový ch hrách.
Na pozadí těchto příběhů se pak ve třídě začal odvíjet program, při kterém děti samy hledaly, jak se vyrovnat s podobnými nástrahami. Vždyť ten příběh by se mohl stát každému! Postupně se vynořily nápady řešení.
„Jaká bude tvá parta, takový budeš i ty,“ řekl Petr. „Ano – dejme si tedy pozor na to, čím žijí ti, kterými se obklopujeme. Některé party bude možná nutné opustit.“
„Pozveme Adama (Cyrila) na výlet!“ navrhly děti. Petr jim řešení pochválil.
Ne vše ale vždy do detailů vysvětlil – děti tak měly možnost zapojit se s vlastními návrhy. Petr nakonec s několika dobrovolníky ze třídy sehrál malé scénky, v nichž představoval oběť závislostí, a děti mu pomáhaly ven.
Program proběhl krátce po otevření škol do plného provozu, ale zatím stále s povinnými respirátory. Na dětech bylo znát, že si dlouho nemohly popovídat a Petr měl za sebou v tomto týdnu celou šňůru programů.
„Prosím, potřeboval bych, abyste trochu zlepšili spolupráci,“ řekl dětem po chvilce zápolení s hlukem. Mluvil klidně a upřímně a atmosféra se postupně zlepšila.
Na Petrově programu si velmi cením jednoduchosti. Jeho příběhy jsou velmi reálné. Je docela možné, že ve třídě seděl někdo, kdo nějakého Adama, Báru či Cyrila dobře zná ze svého blízkého okolí, nebo je to dokonce jeho vlastní situace.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel Nadace Mezinárodní potřeby