Někdy se podaří, že lektor svou trpělivostí a vstřícností prolomí počáteční nedůvěru. Nešťastné dítě sebere veškerou svou odvahu a svěří se se svým bolavým trápením. Právě to může být prvním krokem na cestě k uzdravení.
Jak se vypořádat se svými emocemi? I to se děti učí během preventivních programů. A někdy to je opravdu „jízda“:
„O této osmé třídě mi více učitelů i žáků předem řeklo, že to je nejhorší třída na škole. Před začátkem programu ve vyšších ročnících druhého stupně si vždy vyhlédnu nějaké šikovné žáky, které poprosím, aby sobě i svým spolužákům čitelně nadepsali jmenovky pro následující program. V této třídě jsem si vyhlédla dvě dívky. Jedna nadšeně souhlasila, druhá mi na mou prosbu odpověděla: ‚Já za to nejsem placená!‘ a odkráčela pryč.
V průběhu programu ta samá žačka neustále vyrušovala a vypadala, že ji program neskutečně nudí. Postupně se nějak začala chytat, odpovídat na otázky a zapojovat se do her. Byla jsem za to vděčná.
Kdy jindy než při preventivním programu by měl být prostor probrat důležité záležitosti? A s kým jiným než s řádně vyškoleným lektorem primární prevence?
Na konci programu si měl každý žák za úkol vyhotovit pracovní list pro situaci, která když se mu stane, tak v něm vyvolá nepříjemné pocity (např. strach, smutek, úzkost). Cvičení má žákům pomoci na tyto situace reagovat lépe než v minulosti (např. křik, izolace od ostatních). Pomáhá jim oprostit se od myšlenek o tom, co vše nemůžou ovlivnit a že to zase nezvládnou. Snažíme se děti nasměrovat k myšlení, co v takové situaci mohou ovlivnit, co mohou konkrétně udělat pro to, aby se cítily lépe, a aby si uvědomily, o koho se v těžkých chvílích mohou opřít.
Žáci pracovali a najednou se ta žačka přihlásila s tím, že chce se mnou svůj pracovní list probrat. Povídala mi o tom, že má obrovský strach z budoucnosti, že sleduje zprávy a prý ji nic dobrého nečeká, že má strach, že stejně všichni zemřeme nebo se tady budeme v obchodech prát o poslední rohlíky. Viděla jsem na ní, že se jí velmi ulevilo, když to mohla někomu říct.
Mohla jsem jí říct, že opravdu nevíme, co bude, a že nám nahání hrůzu právě to, že to nemůžeme ovlivnit.
Řekla jsem jí, ať se více zaměří na to, co ovlivnit může, a aby žila tady a teď – co bude dělat dneska odpoledne, jaké má vztahy s lidmi okolo sebe, že teď může chodit normálně do školy a že je to úžasné. Řekla jsem jí, že pro ni existuje naděje a ať to nevzdává. Bohužel jsem pak už neměla prostor pokračovat v rozhovoru, a tak jsem ji povzbudila k tomu, aby na své pocity nezůstala sama a aby se svěřila někomu blízkému.“
(ze zpráv programu Zdravá mládež)
Děti na českých školách možná netrpí tolik existenční nouzí. V dnešní složité době jsou více ohroženy jejich postoje a hodnoty. Se správným životním nasměrováním jim rádi pomáhají i lektoři z programu Zdravá mládež.
Lektorský program můžete podpořit zde.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
Fotografie k článku pocházejí z programu Zdravá mládež a nemají přímou spojitost s uvedeným příběhem.
