Balíky trvanlivých potravin pomáhaly přežít velmi chudým a ztrápeným lidem ve slumech Dháky. I v roce 2022 dával projekt těmto lidem naději, že na ně svět nezapomněl.
V roce 2022 dárci z ČR na tento projekt přispěli 29 275 Kč a pomohli tak nakoupit balíky trvanlivých potravin pro 34 chudých rodin, které díky pomoci nemusely hladovět.
Každý balíček obsahuje 10 kg rýže, 2 kg čočky, 5 kg brambor, 1 kg soli, 2 kg mouky, 1 l oleje, 2 mýdla na ruce a 2 prací mýdla. Pomůže rodině naplnit základní potřebu potravin po dobu nejméně jednoho měsíce.
Na humanitární balíky pro chudé rodiny v Bangladéši můžete přispívat v libovolné výši. Žádný dar není malý.
Díky potravinové pomoci mají Afzal, Ashamoni a jejich dcerka jídlo na další měsíc. Děkujeme jejich jménem!
Časté záplavy, hurikány a sesuvy půdy připravují lidi na venkově v Bangladéši o jejich domovy. Lidé pak hledají záchranu a obživu v hlavním městě Dháka.
Obrovská metropole však není na příliv neustále nových obyvatel připravená ani vybavená. Proto v ní stále rostou chudinské slumy i počet těch, kteří tráví život na ulici. Celé rodiny přežívají ve stísněných a hygienicky nevyhovujících podmínkách slumů, i tam ale musí platit za nájem a špinavou vodu. Jedí jednotvárnou stravu a jsou šťastní, když se jim podaří najíst se dvakrát denně.
Organizace International Needs v Bangladéši proto zajišťuje balíky trvanlivých potravin pro nejchudší část populace a Nadace Mezinárodní potřeby jim pomáhá projektem Zachraňte hladovějící Bangladéšany již od jara 2020.
Balíček potravin z darů českých dárců zachránil od hladu mimo jiné rodinu pana Afzala. Afzal a jeho žena Ashamoni mají malou dcerku. Jejich domov byl na venkově v severním Bangladéši.
Když jim ale přírodní katastrofy zničily již několikátou úrodu a zažívali jen hlad a nejistotu, vzali to málo, co měli, a vydali se do Dháky. Pronajali si místnost ve slumu, a protože to bylo ještě před pandemií, podařilo se Afzalovi najít práci u jednoho truhláře. S pandemií se však všechny dílny musely zavřít a mnohé se pak již neobnovily.
Afzal je zdravý a pracovat chce, ale na možnost vydělat si narazí zhruba dvakrát týdně. Zbylé dny s rodinou hladoví. Celá rodina byla potravinovou pomocí tak zaskočená, že se jen dívali a hledali slova díků.
I pro pana Alamgira byl balík potravin proužkem světla do jeho osamocených dnů.
Pan Alamgir míval šťastné manželství a dvě děti. Měl malé hospodářství a kousek půdy. Aby se jeho rodina měla dobře, chodil ještě pomáhat na pole sousedů, aby si přivydělal. Jeho synci chodili do školy a on tvrdě pracoval pro jejich budoucnost.
Jednoho dne se ale stalo neštěstí. Jeho žena utrpěla vážnou nehodu na silnici, když šla na trh. Její léčba trvala tři roky a stála mnoho peněz, proto Alamgir dal své hospodářství do zástavy. Alamgirova paní se však neuzdravila a zemřela. Alamgir nebyl schopen vykoupit zpět svůj majetek a v depresích se s oběma syny odstěhoval do Dháky. Chlapci vyrostli a postupně si v hlavním městě našli vlastní život.
Alamgir se ze ztráty manželky nikdy nevzpamatoval, sklíčený sedí na kraji chodníku a občas mu někdo něco dá, stal se z něj žebrák. Balík potravin pro něj byl proužkem světla v jeho smutných dnech.
Snad každý člověk má ve svém životě krom smutku a trápení také šťastné chvíle. Paní Momina si ale na žádné nemůže vzpomenout. Její otec zemřel, když jí bylo sedm let, a protože ji matka neměla jak uživit, provdala ji. Za několik let porodila Momina dcerku. I v její nové rodině byl ale hlad a strádání, které se ještě zhoršilo s pandemií.
Mominin manžel zemřel cestou do práce při dopravní nehodě a Momina se sestěhovala znovu se svou matkou. Díky tomu může dcerku nechávat doma s babičkou a chodit pracovat jako služebná a uklízečka, její plat však sotva uživí jednoho člověka. Babička je už navíc velmi nemocná, nedokáže se ani sama najíst, a tak Mominina dřina a trápení pokračují.
Když dostala zásobu potravin, děkovala Momina dárcům, že se postavili na její stranu, a stále opakovala, že teď se její dcerka bude moci dosyta najíst.
Projekt pomáhá přežít velmi chudým a ztrápeným lidem, kteří tak získávají i naději, že na ně svět nezapomněl.
