V Ugandě působí čtyři terénní duchovní pracovníci podporovaní z ČR. Poskytují nám cenný pohled na potřeby lidí z Ugandy, kteří často nemohou najít oporu v systému nebo ve své komunitě.
Náš program adopce dětí na dálku se nazývá „Dálková adopce PLUS®“. Ve slovíčku „plus“ se skrývá část projektu, na kterou plyne 10 % všech darů na adopci a která se mírně liší zem od země. Všude se ale jedná o práci terénních pracovníků, kteří pomáhají dětem i dospělým ve svém okolí. Služba terénních pracovníků má v sobě vždy kus práce sociálního či humanitárního pracovníka, zejména jde ale o duchovní osvětu.
Práce terénních duchovních pracovníků zahrnuje kromě vyučování v nedělní škole třeba také rozdávání kaše ohroženým dětem.
Terénní pracovníci z Ugandy často píší o hladu a nedostatku, kterému ugandští lidé čelí nejen v období dešťů. Mezi řádky se dočteme, že sami pracovníci mají nouzi, ale většinou je trápí více bída druhých.
Příkladem je třeba pracovník Stephen, který píše o povodních: „Povodeň zničila cesty, takže je těžké se kamkoli dopravit. O můj majetek mi ani nejde, ale když vidím, jak povodeň zničila zahrady, domy a jiné věci lidem okolo, bojím se, že nás v příštím roce čeká ještě větší hlad a chudoba.
Vedle toho silné deště poškodily též církevní budovu, oprava je finančně náročná.“
A pak přináší příběhy konkrétních lidí, kterým svou činností mohli pomoci:
Paní Suzan dobře ví, co je to smutek
Po smrti manžela zůstala Suzan sama s dětmi v domku se slaměnou střechou, do kterého zatéká, kdykoli zaprší. Místo jakékoli pomoci, kterou tolik potřebovala, se ke všemu strádání Suzan dostala na týden do vězení kvůli zaměstnávání dětí v obchodě a kvůli špatnému vedení obchodu s alkoholem, který ji živil. Přišla tak o své podnikání a jediný zdroj příjmů, zůstaly jí jen dluhy a hladové děti. Jedné noci nemohla spát a jako jediné řešení beznadějné situace se zdálo spáchat sebevraždu společně s dětmi.
Zrovna té noci za ní ale přišla její mladší sestra a vzala celou rodinu k sobě domů. Suzan se dostala do nového prostředí, kde v sousedství působí z ČR podporovaný pracovník Godfrey, přijala pozvání do domácí křesťanské skupinky. Od té chvíle se její život začal ubírat novým směrem. Začala i s dětmi navštěvovat církev. Našla práci v restauraci, její plat jí umožňuje pořídit dětem školní potřeby i platit věřitelům.
Povídá: „Mám v církvi úžasnou rodinu. Mnoho jsem se toho zde naučila. Byla jsem bez naděje a bez domova, ale toto společenství vytvořilo prostor, kde mě Bůh mohl proměnit a dát mi novou naději.“
Přírodní náboženství změnu názorů nepřipouští
Pracovník Stephen pořádal osvětovou kampaň, trvala celý měsíc. V té době za ním tajně přišel čtyřicetiletý muž, původně muslim a šaman dohromady, který se nyní zajímal o křesťanskou nauku. Když se o tom ale dozvěděli jeho kolegové-šamani, začali Stephenovi a jeho týmu vyhrožovat a usilovali u místních úřadů o zastavení celé akce. Taková situace znepokojila úřady v oblasti a předem nahlášená a povolená akce se musela zastavit.
Naštěstí se policie nakonec postavila na stranu Stephena a jeho týmu, poskytla jim ochranu a akce mohla po jednom dni opět pokračovat.
Být povzbuzením pro okolí přes svou bolest
Willy a Rebekah jsou rádi, že jim je oporou pracovník Geoffrey. Sami jsou ale povzbuzením pro mnohé.
Pracovník Geoffrey vypráví o mladém manželském páru:
„Willy a Rebekah jsou manželé asi čtyři roky. Jsou pevnou oporou pro naše křesťanské společenství a vůbec pro mnohé ve svém okolí, a to přes těžkosti, kterým společně čelí. Po svatbě se jim narodil syn, nedožil se ale svých šesti měsíců. Druhé děťátko, opět chlapec, zemřel, když mu byl rok. Jiné děti nemají.
Snažím se jim být na blízku v jejich těžkostech. Zároveň mě nepřestává udivovat, že i když mají zlomené srdce a jejich bolest je veliká, nepřestávají věřit Bohu a být povzbuzením pro své okolí.“
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
