V rámci programu Dobrodružství dospívání nabízí lektorka Hana Bušková dětem „doprovod“ náročným životním obdobím. Přečtěte si, jak s programem pořídila u jedněch páťáků – tedy žáků doslova na samém prahu dospívání.
Aby si všichni program užili a odnesli si z něho co nejvíce, je dobré na začátek jasně určit pravidla jeho fungování.
Když lektorku Hanu Buškovou vidíte, jak přirozeně a s lehkostí komunikuje s žáky ve škole, jak jí děti naslouchají a svěřují se jí, v životě byste neřekli, že ještě před několika lety hodně váhala, zda má přijmout nabídku lektorky programů primární prevence. Nevěřila, že by ji děti mohly poslouchat. Má návštěva jejího programu pro pátou třídu s názvem Dobrodružství dospívání mě však nenechala na pochybách, že tento životní krok do nejistoty a neznáma byl to nejlepší rozhodnutí pro ni i pro její mladé posluchače.
Třída o patnácti dětech je součástí základní školy v centru velkého města a je pověstná tím, že ji navštěvuje hodně dětí různých etnik a přistěhovalců. Občas má některé dítě problém s češtinou a některé s poruchou pozornosti či hyperaktivitou, ale i díky skvělé třídní učitelce je jim spolu od začátku školní docházky dobře.
Dnešní téma je plné různých citlivých až intimních informací a vyžaduje velkou míru spolupráce i určitou osobní zralost. Nejdřív se Hana dětem připomněla (dnes není v této třídě poprvé) a zopakovala jim pravidla dobře fungujícího programu.
Pak už se vše začalo točit kolem životní cesty dítěte: že k početí je třeba dvou lidí – mámy a táty, jak vypadají jednotlivá vývojová stádia plodu, průběh porodu, že každý je naprosto originální, až k samotnému začátku puberty. Přitom nešlo o suché podání informací. Hanu třeba zajímalo, jaké to pro děti asi bylo u mámy v bříšku? Nebo jak se cítí teď, na prahu dospívání, když se začíná rychle měnit jejich tělo? Svou jedinečnost si děti mohly vyzkoušet třeba tím, že se dívaly do očí svých spolužáků nebo si vzájemně poměřily velikost dlaní.
Nechyběla ani práce ve skupinkách, když spolu děti vymýšlely, co všechno přichází do jejich životů spolu s dospíváním. Velmi praktické bylo také povídání o tom, co dělat s dosud nečekanými „úkazy“ (pocení, růst chloupků či změna hlasu) či odpovídání na anonymní dotazy, které mohly tyto zhruba jedenáctileté děti Haně o přestávce napsat na papírek.
Kdokoliv může napsat svůj podnět nebo příspěvek k tématu do připraveného obrázku na tabuli.
Závěr programu Hana věnovala ještě vztahům. Žáci popřemýšleli, kde a s kým vlastně mají vztahy a jak poznají, že je jim s někým dobře či naopak nepříjemně. Povídali si i o vztazích na internetu a potřebě obezřetnosti s tím související. Dvě hodiny utekly velmi rychle spolu se závěrečným heslem: „Program končí, ale tvoje cesta životem pokračuje!“
K tomu se pro úplný obraz o dění ve třídě hodí dodat, že mezi anonymními papírky s dotazy byly i dva vzkazy lektorce s nápisy: „Máme Vás rádi!“ a „Přijďte zase!“
Klidně bych přišel také …
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
