Dvě lektorky primární prevence, dva stupně základní školy, dvě města, jedno téma – některé české děti měly v letošním velikonočním týdnu jedinečnou možnost zažít velikonoční příběh jiným, netradičním způsobem a my jsme mohli být u toho.
Miriam si povídá s dětmi o významu Velikonoc – citlivě a s respektem.
Miriam Paszová je zkušená lektorka z Českého Těšína, která jezdí do škol v širokém okolí už několik let. Děti na prvním stupni ZŠ jí jako cílová skupina sedí, takže i mezi malými prvňáčky se cítí jako ryba ve vodě. A evidentně to s nimi umí, protože po chvíli se jí dívenky, které sedí v kruhu vedle ní, drží za ruku a zbožně se na ni dívají.
Hned na první pohled je zřejmé, že je program připraven kvalitně a citlivě, s důrazem na věk a porozumění dětí. Velikonoční téma představuje srozumitelně a v širším kulturním, náboženském a hodnotovém kontextu, například prostřednictvím motivu probouzející se jarní přírody.
Děti se například učí pojmenovat situace, kdy prožívají radost nebo naopak smutek.
Miriam zve děti k povídání o velikonočním příběhu a děti její pozvání s radostí a ochotně přijímají.
Miriam používá jemné a srozumitelné pomůcky, které představují třeba jarní louku nebo slunce. Když se postupně ptá dětí: „Z čeho máte radost?“ nebo „Co vám přináší smutek?“, děti spontánně odpovídají a Miriam jim pomáhá propojovat události a zážitky běžného života s velkými událostmi, které znají z historie.
Program uzavírá poselství o tom, že světlo je silnější než tma, radost je víc než smutek a život víc než smrt. U toho si žáci postupně předávají paprsky slunce s přáním, které formulují pro některého ze svých spolužáků.
Neodplácet zlým za zlé, ale odplácet dobrým. Životní postoj, kterým se řídil nejeden velikán českých i světových dějin.
O chvíli později jsem na stejném programu, jen v jiné škole, s lektorkou Denisou Mouchovou a místními sedmáky.
Cíl programu je stejný jen více přizpůsobený dospívajícím. Vedle příběhu Ježíše na kříži tentokrát probíráme situace bezmoci i násilí. Tentokrát žáci vzpomínají z historie osobnosti, které takovým druhem postojů a reakcí – nenásilný postoj vůči násilí – zaujaly svět. Zmiňován je například Václav Havel nebo Mahátma Gándhí.
Baví se i o tom, jestli sami zažívají ve svém životě tlaky a jak je zvládají. Do diskuze se dostává i otázka, jestli a jak jsou žáci schopni poskytnout či přijmout pomoc.
Uvědomuji si, jak je vzácné se dostat do takto hlubokých debat během jediné vyučovací hodiny. Dochází mi, že k tomu jistě přispívá zejména pokojný přednes lektorek, působivé pomůcky i skvěle vymyšlený program. Všechny tyto tři ingredience – a možná ještě další – způsobují, že děti na českých školách mohou prožít velikonoční čas v úplně novém a pro mnohé dosud nepoznaném světle.
Nezbývá než říct, že tento skvělý program realizují na školách lektoři pod záštitou organizace Etická a charakterová výchova, z. s. a garantuje jej Ostravsko-opavské biskupství.
Mgr. et Bc. Martin Stavjaník, pověřený supervizor lektorů v programu Zdravá mládež
