„Aby každý uměl přijmout sám sebe s tím, co má, i s tím, co mu chybí.“
S Ondřejem jsme se ocitli v poněkud hlučnějším kolektivu dětí druhého stupně ZŠ. Není se co divit, rotační výuka skončila sotva před 14 dny a na tvářích všech přítomných byly ještě stále respirátory.
Nahromaděná energie po dlouhém „lockdownu“ (pozn. red.: uzavření škol při pandemii koronaviru) byla na dětech znát. Přesto však povídání o vzhledu a životních hodnotách postupně zklidnilo prostředí a vtáhlo nás všechny přítomné do světa zamýšlení nad tím, co je pro člověka důležité.
Tak třeba nad životním příběhem válečného stíhače, kterému požár letadla znetvořil tvář. Opravdu – na snímku, který Ondřej dětem promítl, nevypadal ani trochu dobře. Když jej navštívila manželka, řekl jí: „Ty mě asi opustíš, teď, když vypadám hrozně.“ Ona mu odpověděla: „Ale vždyť ty jsi nikdy nebyl moc hezký.“ A neopustila jej.
Další zamyšlení evokovala hra, kdy měly děti ve skupinách postupně vytřídit „hodnoty“ zapsané na papírcích. „Ocitly se“ totiž na ostrově, kde se jejich situace stávala čím dál tísnivější, a tak bylo nutno ponechat si jen to, co je pro člověka nejcennější.
Během programu se tak stále pohybujeme kolem otázky, na čem v životě opravdu záleží. Ondřej děti povzbuzuje, aby každý uměl přijmout sám sebe s tím, co má, i s tím, co mu chybí. Program má skvělou atmosféru, Ondřej je mezi dětmi jako doma.
Každý si jistě z programu odnesl kus povzbuzení, vědomí, že náš vlastní život má cenu. A že se nemusím srovnávat s ostatními.
Mgr. Petr Horáček, výkonný ředitel Nadace Mezinárodní potřeby