Lektoři chodí den co den do škol s programy pro děti. Někde uvnitř cítí, že to je opravdu důležité, ale ne vždy se k nim dostane ocenění i „z druhé strany“. Jak příjemný pocit to musí být, když vám po sedmi letech někdo z hloubi srdce poděkuje za vaše programy.
Děti z Burkiny Faso netouží po novém mobilu, drahých hračkách ani značkovém zboží. Obrovskou radost mají, když dostanou boty a nemusí běhat naboso, když dostanou nositelné triko, protože z toho starého už jim čouhají ruce, nebo když o ně někdo obyčejně projeví zájem. Tyto tři věci jim můžeme nabídnout, třeba právě o Vánocích.
Jako poděkování dárcům přinášíme vánoční poselství a pozdravy od kolegů z Burkiny Faso. Finanční podpora z ČR přináší dětem v Burkině Faso naději, oni se zase na oplátku za naději pro své dárce modlí. Ať Vám vánoční poselství přinese tu pravou naději.
Babenda vznikla v dobách nedostatku. Ačkoli byla kdysi považována za skromný pokrm, stala se oblíbeným jídlem při zvláštních příležitostech a oslavách. Symbolizuje nejen štědrost, ale také ducha společenství. Často se o ni lidé dělí, což posiluje společenské vazby.
Dětí v Burkině Faso, kterým rodina nemůže zajistit ani základní potřeby, je doslova jako smetí. Díky adopci dětí na dálku však dostaly naději, že se jejich život může vyvinout dobrým směrem.
Některé programy jsou od začátku prostě náročné – třída je neukázněná, děti vyrušují… Lektor ví, že to nesmí vzdát, že musí vše dotáhnout do konce. Jako milé a příjemné pohlazení pak může být zpětná vazba neposedných žáků.
„Když přestanete mluvit sprostě, popovídám si s vámi, o čemkoliv budete chtít…“ Odvážná nabídka neohrožené lektorky měla opravdu úspěch. Děti se při rozhovoru s lektorkou dozvěděly spoustu důležitých informací.
Se všemi dětmi v dálkové adopci si můžete dopisovat. A to i s těmi v Jižním Súdánu, kde nefungují poštovní služby. Do Jižního Súdánu můžete psát přes e-mail. A přestože dostat dopis k dítěti často vyžaduje nemalé nasazení místních koordinátorů, dopis se k dětem vždy dostane.
Charles z Jižního Súdánu letos navštěvuje šestou třídu základní školy. Ne vždy ale chodil do školy. Jako sirotek se potuloval po ulici, měl neustále hlad, nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Dálková adopce dala jeho životu zázemí, jistotu a naději.
Mnoho dnešních jihosúdánských dětí, stejně tak jako mnoho generací před nimi, nemá přístup ke vzdělání. Vzdělání je ale velká naděje pro celou tuto zemi. Za prvních pět let trvání dálkové adopce zde je už vidět posun k lepšímu. Čeští dárci už zde podpořili téměř 100 chudých dětí.