Jako poděkování dárcům přinášíme vánoční poselství a pozdravy od kolegů z Burkiny Faso. Finanční podpora z ČR přináší dětem v Burkině Faso naději, oni se zase na oplátku za naději pro své dárce modlí. Ať Vám vánoční poselství přinese tu pravou naději.
Babenda vznikla v dobách nedostatku. Ačkoli byla kdysi považována za skromný pokrm, stala se oblíbeným jídlem při zvláštních příležitostech a oslavách. Symbolizuje nejen štědrost, ale také ducha společenství. Často se o ni lidé dělí, což posiluje společenské vazby.
Dětí v Burkině Faso, kterým rodina nemůže zajistit ani základní potřeby, je doslova jako smetí. Díky adopci dětí na dálku však dostaly naději, že se jejich život může vyvinout dobrým směrem.
Některé programy jsou od začátku prostě náročné – třída je neukázněná, děti vyrušují… Lektor ví, že to nesmí vzdát, že musí vše dotáhnout do konce. Jako milé a příjemné pohlazení pak může být zpětná vazba neposedných žáků.
„Když přestanete mluvit sprostě, popovídám si s vámi, o čemkoliv budete chtít…“ Odvážná nabídka neohrožené lektorky měla opravdu úspěch. Děti se při rozhovoru s lektorkou dozvěděly spoustu důležitých informací.
Se všemi dětmi v dálkové adopci si můžete dopisovat. A to i s těmi v Jižním Súdánu, kde nefungují poštovní služby. Do Jižního Súdánu můžete psát přes e-mail. A přestože dostat dopis k dítěti často vyžaduje nemalé nasazení místních koordinátorů, dopis se k dětem vždy dostane.
Charles z Jižního Súdánu letos navštěvuje šestou třídu základní školy. Ne vždy ale chodil do školy. Jako sirotek se potuloval po ulici, měl neustále hlad, nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Dálková adopce dala jeho životu zázemí, jistotu a naději.
Mnoho dnešních jihosúdánských dětí, stejně tak jako mnoho generací před nimi, nemá přístup ke vzdělání. Vzdělání je ale velká naděje pro celou tuto zemi. Za prvních pět let trvání dálkové adopce zde je už vidět posun k lepšímu. Čeští dárci už zde podpořili téměř 100 chudých dětí.
Ačkoli poskytování potravinové pomoci není dlouhodobým řešením, je pro vymýcení chudoby nezbytné. Pokud chceme pomoci lidem z málo rozvinutých zemí jako je Bangladéš, aby začali prosperovat, musí v první řadě mít co jíst.
Když přijdou bangladéšské děti po prázdninách do školy, tak se školou nese smích a bujaré hlasy a na tvářích dětí jsou vidět samé úsměvy a radost. Proč? Protože v Bangladéši není samozřejmost chodit do školy. Smích dětí je o to víc překvapující, že Bangladéšané se usmívají jen málokdy.