Organizace International Needs v Ugandě zastřešuje podporu pro více než 2000 chudých dětí, provozuje vlastní školy, zajišťuje zdravotní péči, hlídá práva dětí a nabízí psychosociální podporu. Za touto službou se skrývají tisíce příběhů dětí, jejichž životy dostaly nový směr, třeba příběh slečny Julian.
Jak a v čem žijí ugandské děti? Možná máme trochu romantické představy, jak to v takových domcích z pálených cihel vypadá. Ugandské domky vypadají na fotkách někdy roztomile, krásné pálené cihly lahodí oku. Z romantických představ nás ale lehko vyvede první pohled do jejich „ložnice“.
Některé třídy jsou příjemné, s některými se pracuje těžko. V některých třídách mají lektoři neodbytný dojem, že nejlepší by bylo okamžitě vyklidit pole. Přečtěte si, jak to dopadlo, když se lektorka nenechala odradit, vytrvala do konce a ještě se nebála přijít znovu s dalším tématem.
Lektoři chodí den co den do škol s programy pro děti. Někde uvnitř cítí, že to je opravdu důležité, ale ne vždy se k nim dostane ocenění i „z druhé strany“. Jak příjemný pocit to musí být, když vám po sedmi letech někdo z hloubi srdce poděkuje za vaše programy.
Děti z Burkiny Faso netouží po novém mobilu, drahých hračkách ani značkovém zboží. Obrovskou radost mají, když dostanou boty a nemusí běhat naboso, když dostanou nositelné triko, protože z toho starého už jim čouhají ruce, nebo když o ně někdo obyčejně projeví zájem. Tyto tři věci jim můžeme nabídnout, třeba právě o Vánocích.
Jako poděkování dárcům přinášíme vánoční poselství a pozdravy od kolegů z Burkiny Faso. Finanční podpora z ČR přináší dětem v Burkině Faso naději, oni se zase na oplátku za naději pro své dárce modlí. Ať Vám vánoční poselství přinese tu pravou naději.
Babenda vznikla v dobách nedostatku. Ačkoli byla kdysi považována za skromný pokrm, stala se oblíbeným jídlem při zvláštních příležitostech a oslavách. Symbolizuje nejen štědrost, ale také ducha společenství. Často se o ni lidé dělí, což posiluje společenské vazby.
Dětí v Burkině Faso, kterým rodina nemůže zajistit ani základní potřeby, je doslova jako smetí. Díky adopci dětí na dálku však dostaly naději, že se jejich život může vyvinout dobrým směrem.
Některé programy jsou od začátku prostě náročné – třída je neukázněná, děti vyrušují… Lektor ví, že to nesmí vzdát, že musí vše dotáhnout do konce. Jako milé a příjemné pohlazení pak může být zpětná vazba neposedných žáků.
„Když přestanete mluvit sprostě, popovídám si s vámi, o čemkoliv budete chtít…“ Odvážná nabídka neohrožené lektorky měla opravdu úspěch. Děti se při rozhovoru s lektorkou dozvěděly spoustu důležitých informací.