Ida Pencová jezdí na školy ve Varnsdorfu a okolí s besedami z cyklu Etických dílen. V půlce října jsem s ní navštívila dvě čtvrté a jednu 5. třídu v ZŠ Rumburk. Ve všech třídách byla Ida již nejméně potřetí a děti si ji dobře pamatovaly. Proto besedu vždy zahájila navázáním na předešlé téma – vztahy s rodiči: „Tak co od minula? Zkusili jste tu kouzelnou větu na rodiče?“
Děti se nadšeně hlásily a vyprávěly, jak své rodiče překvapily třeba otázkou: „Můžu ti s něčím pomoct?“ anebo odpovědí na cokoliv: „Ano, mami.“. Někteří rodiče si prý ničeho nevšimli, jiní přemýšleli, zda je jejich ratolest v pořádku, a jedné mamince překvapením dokonce vypadl telefon z ruky.
Tématem besedy pro 5. třídu bylo „Co mám dělat se svým vzhledem?“. Děti se živě zapojovaly do diskuze, anket a vymýšlení. Cílem besedy bylo naučit děti, že vzhled jako takový nehraje příliš velkou roli a že více záleží na tom, jestli je nám s druhými příjemně, na vnitřní kráse, a jak jí dosáhnout.
Čtvrté třídy se zabývaly kamarádstvím – jak se stát dobrým kamarádem. Polovinu besedy děti s Idou probíraly několik výroků o kamarádství, zda jsou pravdivé nebo ne. Došlo na zajímavá a pro děti obtížná témata, například jak se zachovat, když mi kamarád ublíží.
Následně Ida představila tři modelové situace, kdy jeden druhému řekne nějakou věc ošklivě. Děti měly vymyslet, jak se taková věc dá říct lépe, aby se to kamaráda nedotklo a necítil se špatně. V závěru besedy se děti zamyslely nad tím, co se jim na jejich kamarádovi líbí, a dostaly za úkol vyrobit přáníčko, kam své myšlenky i s poděkováním napíšou.
Po každé besedě se děti shlukly kolem Idy a celou přestávku si s ní povídaly. Bylo vidět, že si s ní dobře rozumí.
Eliška Horáčková, koordinátorka