Na dálku si můžete adoptovat jihosúdánské děti žijící přímo v Jižním Súdánu i v několika uprchlických táborech severní Ugandy. Poprosili jsme několik dětí z uprchlických táborů, aby sdílely své příběhy. Pro děti byla čest podělit se, pro nás to je místy velmi smutné čtení.
Koordinovat podpořené děti z takových míst jako jsou uprchlické tábory přináší náročné logistické výzvy: překonávat velké vzdálenosti mezi tábory, a to po cestách, které jsou po deštích nepřístupné, nebo fungovat v místech, kde neexistuje internetové připojení, a u toho narážet na špatné podmínky pro skenování zpráv od dětí aj. Naši kolegové z Jižního Súdánu v tom ale umí chodit, děti navštěvují pravidelně a i v provizorních podmínkách se zprávy od dětí v pořádku a včas dostanou k dárcům. Co je ale hlavní, v podpoře dětí z uprchlických táborů vidí velký smysl a za vynaložené úsilí jim to stojí. Přečtěte si sami, co píší děti:
Ivan je už několik let podporován z ČR, svých českých dárců si nesmírně váží. Foto pochází z doby, kdy o podporu teprve žádal.
Ivan Opini měl opravdovou radost, že s námi může sdílet svůj příběh:
„Pocházím z chudé rodiny a poté, co rebelové zabili mého otce, jsem musel opustit školu a spolu s dalšími chlapci začal těžit zlato v jedné z řek, abychom získali nějaké peníze. Bylo to riskantní, řeka se nacházela v povstalecké zóně a mnoho lidí během toho přišlo o život. Také jsme pěstovali některé plodiny jako sladké brambory nebo maniok, něco jsme prodali a něco sami snědli. Časem se konflikt v Jižním Súdánu ještě zintenzivnil a my museli utéct do Ugandy. V uprchlickém táboře se ale nedá dělat žádná činnost, která by člověka uživila. Realita byla těžší, než na co jsme byli připraveni. Jednou při distribuci jídla v táboře se jeden muž ptal maminky, proč nejsem ve škole, zatímco ostatní děti dělají zkoušky, rozplakala se a snažila se vyprávět, co prožíváme.
Řekl jí, že Bůh mi v budoucnu otevře cestu, protože existují organizace, které pomáhají ohroženým dětem. A opravdu, přišel čas, kdy jsem se mohl zapsat do dárcovského programu, koordinátoři mě vybrali k podpoře a nyní šťastně studuji. Už jsem ve druhém ročníku na střední škole.“
A svůj příběh zakončuje slovy: „Ať Bůh žehná těm, kteří mi pomáhají, a dá vám více dní na tomto světě, abyste dál pomáhali potřebným.“
Mary by byla bez podpory českých dárců už pravděpodobně několik let vdaná.
Mary Wani Kojo už je 17 let, tatínka dávno nemá a s maminkou a sourozenci utekli z Jižního Súdánu do uprchlického tábora na severu Ugandy. Mary přerušila školní docházku už v Jižním Súdánu, protože si to finančně nemohli dovolit, navíc venkovská škola pro chudé děti, kam chodila, byla nekvalitní a ona stejně neuměla dobře mluvit v anglickém jazyce ani pořádně psát. Po příjezdu do tábora museli vysvětlit, proč Mary nechodí do školy, ale žádná možnost se pro ni nenašla. Naštěstí to tak neskončilo a Mary vypráví:
„Po nějaké době se objevila příležitost zapsat se do programu podpory dětí, vyplnila jsem potřebné údaje a čekala. Za několik měsíců jsem dostala dobrou zprávu, kterou jsem v životě nečekala, mé jméno vybrali do programu adopce dětí na dálku a v případě úspěchu se vrátím do školy. V roce 2021 přišla další dobrá zpráva, Bůh mi otevřel dveře a s pomocí českých dárců jsem mohla opět začít chodit do školy! Nyní už jsem na střední škole. Naučila jsem se toho už spoustu, vděčná jsem třeba za svou angličtinu.
Také jsem se ale naučila respektovat a vážit si druhých stejně jako sebe a mám závazek, že to budu dělat navždy. Čím více mě budete ve škole podporovat, tím více budu bojovat za svůj sen stát se zdravotní sestrou. Modlím se, abych v budoucnu dosáhla svých cílů a nikdy vás nezklamala.“
Staňte se „přítelem sirotků v Jižním Súdánu“ a přispívejte dětem, jak často a jak velkou částkou můžete. Nebo si vyberte konkrétní potřebné dítě a staňte se na dálku jeho adoptivním rodičem.
Chcete dostávat náš měsíční newsletter „Čerstvé zprávy“ se zprávami z podpořených projektů?
K odběru se přihlaste zde.
