Bangladéš je přelidněná země, která patří mezi 40 nejchudších zemí na světě. Ve městech jsou obrovské slumy, které stále rostou. Odhadem polovina obyvatel nemá elektřinu. Asi 90 % lidí se hlásí k islámu.
Více…
km2
obyvatel
gramotných
nezaměstnaných
Děti, které zde čekají na podporu, žijí v extrémní chudobě ve slumech. Jejich domovem je obvykle přístřešek z kusů dřeva, plechů a dalších odpadních materiálů. Ačkoliv jsou děti převážně z muslimských rodin, všechny chodí do křesťanské školy s křesťansky zaměřenou výukou.
Abychom ve změněné ekonomické situaci dostáli i nadále našim závazkům v podpoře dětí, zvýšili jsme v prosinci 2022 mírně částky podpory dětí pro nové dárce. Děkujeme za pochopení i Vaši štědrost.
V zemi jsou státní školy zdarma, ale jsou přeplněné. Chudé děti ze slumů nemají šanci se do těchto škol dostat. Proto International Needs ve slumech provozuje vlastní školy, jejichž provoz je hrazen z pravidelné podpory jednotlivých dětí. Školy mají křesťanský charakter a děti zde dostávají příležitost, aby se přirozeně seznámily s křesťanskými hodnotami. Dětem se tyto programy líbí a také veřejnost přijímá práci International Needs přátelsky. Praktická pomoc a láska zde překonávají náboženské rozpory.
Narodil se 22. července 2016
Deb má starší sestru. Obě děti žijí s rodiči na severu Bangladéše ve vesnické oblasti Naogaon. Rodina bydlí v domku s plechovou střechou.
Narodil se 7. května 2008.
Jishan má dvě dospělé sestry. Rodina žije ve slumu v hlavním městě Dháka v chatrči o jedné místnosti ze suchého listí a bambusu s plechovou střechou. Mají přístup k pitné vodě z veřejného kohoutku, ale voda často není čištěná.
Narodila se 3. prosince 2017.
Prity má staršího bratra. Obě děti žijí s rodiči na severu Bangladéše ve vesnické oblasti Naogaon. Rodina bydlí v pronajaté místnosti v domku s plechovou střechou.
Narodila se 24. června 2017.
Priya má dvě starší sestry. Rodina žije na severu Bangladéše ve vesnické oblasti Naogaon a bydlí v domku s betonovou podezdívkou.
Narodila se 8. října 2017.
Ritu má starší sestru. Žijí s rodiči na severu Bangladéše ve vesnické oblasti Naogaon. Rodina bydlí v domku s betonovou podezdívkou.
Adopci dítěte můžete dát někomu též darem.
Zaplaťte dítěti v rozvojové zemi rok vzdělání a Váš blízký člověk dostane certifikát dárcovství a čtyři zprávy o dítěti během následujícího roku.
V Bangladéši podporujeme dva projekty na pomoc dětem v rámci Dálkové adopce PLUS® :
V Bangladéši je odhadem 19 milionů dětí ve školním věku a 3 miliony z nich se nedostanou do škol. Celkem asi 4 miliony dětí pracují.
Bangladéš je mezi 40 nejchudšími zeměmi na světě. Je to jedna z nejlidnatějších zemí, žije zde přes 163 milionů lidí. V hlavním městě Dháka žije odhadem 15 milionů lidí, slumy neustále rostou. Mnoho dětí žije bez rodin na ulici a živí se krádežemi, mnohé děti z chudých rodin musí pracovat, aby svým rodinám pomohly. Vesnické oblasti jsou zaměřené na zemědělství a celá země trpí takřka každý rok záplavami.
Proč poskytujeme dětem z chudých rodin vzdělání
Vláda se snaží zlepšovat vzdělávací systém a základní školy jsou proto zdarma. Děti ze slumů se do nich však nemohou dostat. Školy totiž ve slumech buď vůbec nejsou anebo jsou přeplněné a chudé děti do nich nejsou přijaty. Ve státních školách je navíc v jedné třídě až 80 dětí, kvalita výuky je velmi nízká a velká část dětí nedokončí ani základní školu.
Naše partnerská organizace International Needs (IN) Bangladesh provozuje křesťanské základní školy v několika oblastech země. V programu dálkové adopce mohou děti studovat i na středních a vysokých školách.
Děti jsou vybírány do programu bez ohledu na vyznání. Bangladéš je převážně muslimská země. Všechny děti v programu adopce chodí do křesťanských škol s křesťansky zaměřenou výukou.
Jaké vzdělání je třeba
Už absolvování základní školy (5 tříd) dává dětem šanci na lepší život, než jaký mají jejich rodiče. IN Bangladéš se však vždy snaží umožnit dětem studovat i na střední a vysoké škole, pokud o to mají zájem.
V jakých školách se podporované děti z chudých rodin ze slumů učí
Děti chodí do křesťanských základních škol, které provozuje IN Bangladéš. Pokud pokračují na střední či vysoké škole, chodí na státní či soukromé školy. K tomu mají povinné doplňkové doučování ve školách IN Bangladéš, aby byla zajištěna dobrá úroveň vzdělání a celková péče o každé podporované dítě. Toto doučování je časově uspořádáno tak, aby se nekrylo s normální výukou a děti na něj mohly docházet. Podpora na střední škole je o něco vyšší kvůli školním poplatkům. Případné zvýšení podpory při přechodu na střední školu projednáváme s každým dárcem individuálně až v době, kdy je to aktuální.
Děti v programu adopce vždy dodávají 4 povinné zprávy za rok.
Kdo dostává peníze
a) Podpora dětí na základních školách jde na provoz škol.
b) Při podpoře dítěte na střední a vyšší škole se peníze předávají rodičům měsíčně. Rodiče vždy musí doložit doklad o zaplacení školního poplatku v předchozím měsíci, aby mohli dostat podporu na další měsíc. Vydávání podpory a kontrolu dokladů provádějí pracovníci IN Bangladéš.
c) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá bangladéšská IN 12 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
d) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě (k podpoře křesťanských aktivit a terénních duchovních pracovníků) podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Křesťanské aktivity.
e) Podporu dárců z České republiky zasíláme dětem každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory dětí z chudých rodin ze slumů v Bangladéši
Naším partnerem pro službu této komunitě je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. Spolupracujeme od roku 2014.
Vedoucí koordinátorkou podpory dětí je paní Rozi Halder.
Jak se kontroluje využití podpory dětí z chudých rodin ze slumů a hospodaření v Bangladéši?
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Koordinátoři místní pobočky International Needs kontrolují využití podpory i to, zda děti chodí do školy. Nesrovnalosti se dříve nebo později projeví a pak je řešíme. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Proč poskytujeme dětem z křesťanských dětských domovů „Savar“ a „Bethany“ vzdělání
Osiřelé či opuštěné děti mají v Bangladéši velmi těžký život. Živoří na ulici nebo musí pracovat. Podle studie UNICEF z roku 2009 žije v Bangladéši více než 3,5 milionů sirotků či opuštěných dětí.
International Needs (IN) Bangladéš začala v této chudé zemi pracovat před 40 lety právě s cílem pomoci těmto nejzranitelnějším a nejvíce trpícím dětem. Dnes provozuje několik dětských domovů a škol pro chudé děti a poskytuje nejrůznější služby těm nejchudším lidem. Práce IN je zde možná jen díky podpoře zahraničních dárců.
Savar je výhradně dívčí a Bethany pouze chlapecký dětský domov, protože v nich nejsou oddělená sociální zařízení. Děti přijaté do domova pocházejí z různých míst z celé země.
Ředitel IN Bangladéš, pan MacDonald Adhikary, říká: „Sociální systém v naší zemi je nastavený tak, že se sirotky se zachází velmi špatně, často jsou nuceni pracovat či žít v extrémní nouzi. Děti přicházejí do našeho domova často s různými traumaty z toho, co zažily. Jsou smutné, opuštěné a vystrašené.“
Po osobní návštěvě projektů IN Bangladéš v roce 2016, zejména dívčího Dětského domova Savar v Dháce, jsme se rozhodli připojit se k podpoře tohoto domova a od r. 2019 jsme pomoc rozšířili i na chlapecký Dětský domov Bethany. Nyní se můžete přihlásit k pravidelné podpoře Vámi vybraného dítěte z dětského domova.
Dětský domov můžete podpořit i občasným darem.
Kdo žije v dětských domovech Savar a Bethany?
V dětských domovech jsou jednak sirotci či opuštěné děti (těch je asi 17 %). Mnoho dětí (asi 83 %) z těchto domovů sice má rodiče, ale ti nejsou schopni se o svého potomka postarat. Mnoho dětí je z rodin, které konvertovaly od islámu ke křesťanství. Takové rodiny se dostávají do velkých potíží – rodiče obvykle okamžitě přicházejí o práci. Až 70 % dětí v těchto domovech pochází z křesťanských rodin. Děti, které mají rodinu, ji občas navštěvují, zejména na Vánoce.
Do kolika let lze dítě v dětském domově podporovat?
Základní podpora trvá obvykle do konce 10. třídy, tedy do konce dvouleté střední školy, která je zakončena veřejnou státní zkouškou SSC (Secondary School Certificate). To je zhruba do osmnácti až dvaceti let věku dítěte.
V jakých školách se podporované děti z dětských domovů Savar a Bethany učí
Vzdělání až do středoškolské úrovně probíhá přímo v dětském domově.
Nadané děti je však možné podporovat i v dalším studiu, vždy podle individuální dohody s dárcem a s našimi kolegy v Bangladéši.
Více v článcích „Dětský domov Savar“ a „Dětský domov Bethany“.
Kdo dostává peníze
a) Podpora dětí v dětském domově jde na provoz domova. Pokud dítě studuje na jiné než místní škole (v případě středního a vyššího vzdělání), je podpora použita také na toto studium.
b) Pro zajištění chodu tohoto programu využívá bangladéšská IN 15 % z Vaší podpory pro dítě (více v části Nejčastěji kladené otázky, konkrétně otázky „Kolik korun z podpory se dostane k dítěti?“ a „Na co se používá zbytek podpory, který se nedostane k dítěti?“).
c) Část z přijatých darů je určena k duchovní osvětě (k podpoře křesťanských aktivit a terénních duchovních pracovníků) podle základních principů Dálkové adopce PLUS®. Více o tom najdete v části Křesťanské aktivity.
d) Podporu dárců z České republiky zasíláme dětem každý měsíc.
Kdo zajišťuje chod podpory v dětských domovech Savar a Bethany
Naším partnerem pro službu těchto domovů je místní pobočka organizace International Needs, jejíž práci podporujeme prostředky od dárců z ČR. Spolupracujeme od roku 2014.
Vedoucím Dětského domova Savar je pan Lawrence Halder. Na průběh programu dále dohlížejí paní Mary Biswas a pan Banna Florence Rego. Ředitelem Dětského domova Bethany je pan Calbert K. Halder.
Jak se kontroluje využití podpory a hospodaření v dětských domovech Savar a Bethany?
Hospodaření organizace je každoročně kontrolováno nezávislým auditorem.
Koordinátoři místní pobočky International Needs kontrolují využití podpory. Účetnictví Dětského domova Savar vede pan Alex Biswas a paní Chaya Bairagee. V Dětském domově Bethany je účetním pan Bindu Bairagee. Nesrovnalosti se dříve nebo později projeví a pak je řešíme. Jde-li o nevyužitou podporu za poslední období, dárci nabízíme vrácení daru nebo jiné řešení.
Svými dary se spolu s námi podílíte na duchovní službě organizace International Needs v Bangladéši.
Kvůli bezpečnostním rizikům popisujeme práci našich partnerů v Bangladéši s obezřetností, nepublikujeme jména a detaily jejich práce. Věříme, že pochopíte, že demokratické výsady mají v různých částech světa různou podobu.
Z České republiky podporujeme v rámci Dálkové adopce PLUS® tyto terénní duchovní pracovníky:
Ratan
Ratan pochází z hinduistické rodiny z venkovské oblasti Naogaon
na severu Bangladéše. Otec mu zemřel, když byl ještě malý. Po smrti otce se rodina ocitla bez prostředků. V dětství se u nich praktikovala modloslužba podle hinduistické tradice.
Když byl Ratan v šesté třídě, setkal se ve vesnici s kazatelem evangelia, který mu řekl o Pánu Ježíši. Ratana to velmi zaujalo a chtěl se o Ježíši dozvědět víc. Po letech se sám rozhodl pro víru v Krista. Část jeho rodiny také uvěřila v Krista.
Ratan trpěl anémií a musel často podstupovat transfuzi krve. Lékaři mu nedokázali pomoci. S důvěrou se tedy obrátil na Boha a modlilo se za něj mnoho lidí. Po mnoha modlitbách je nyní zcela zdráv a již žádné transfuze nepotřebuje.
Ratanovi se podařilo získat teologické vzdělání a teď je terénním pracovníkem organizace International Needs na severu Bangladéše i v jiných regionech. Podílí se na provozu křesťanského společenství, navštěvuje rodiny, chodí do nemocnice, kde se modlí za nemocné různých vyznání, a rád hovoří s lidmi o Bohu a o poselství evangelia.
Ratan je podporován od května 2018.
„Karel“ (z bezpečnostních důvodů neuvádíme skutečné jméno)
Karel vyrostl ve velmi chudé selské rodině na malé vesnici v severním Bangladéši. Většina lidí v jeho vsi vyznávala hinduismus a uctívala modly. Karel vystudoval vysokou školu, oženil se a má dvě děti. Jeho rodinu jednou navštívil křesťanský kazatel a Karla velmi zaujalo, co jim říkal o Ježíši Kristu. Začal ke kazateli docházet a posléze pochopil, že je hříšný, ale Ježíš je i jeho zachráncem pro věčnost. Po několika letech činného křesťanského života se od roku 2017 plně věnuje službě duchovního pracovníka. Touží po tom, aby také ostatní lidé mohli poznat to, co změnilo jeho život.
Spolu s dalšími věřícími z jeho společenství nabízejí lidem příležitost seznámit se s křesťanským poselstvím. Pomáhají jim však také v praktických potřebách. Karel často navštěvuje lidi, kteří mají zájem jej vyslechnout, a věnuje se jim.
Podporován od: února 2021
Hlavním cílem International Needs (IN) Bangladéš je prokázat lidem nejen praktickou, ale i duchovní pomoc. V této zemi se až 90 % lidí hlásí k islámu, ale někdy jen proto, že je zde islám historicky zakořeněn a mnozí nikdy nic jiného neslyšeli.
IN nabízí nejchudším zejména materiální pomoc a možnost vzdělání, zároveň však také možnost seznámit se s křesťanským poselstvím.
Náboženská situace země
Bangladéš se oficiálně stal muslimským státem v roce 1988. Příslušníci náboženských menšin mohou pořádat bohoslužby, čelí však náboženské diskriminaci. Náboženskou svobodu navíc stále narušují akce islamistů.
Terčem pronásledování jsou zejména aktivní křesťanští služebníci. Ústava sice garantuje svobodu náboženského vyznání a v zemi neexistují žádné zákony proti rouhání nebo konverzím, v praxi se však křesťané setkávají se silnými antipatiemi.
Křesťanům je odpírán přístup k veřejným studnám, je jim ničen majetek a často jsou také biti a vydíráni. Roste zde počet případů nedobrovolných zpětných konverzí k islámu. Navzdory tomu však mnozí lidé nacházejí v evangeliu důležité hodnoty pro svůj život.
(Zdroj: http://www.hlas-mucedniku.cz)
V Bangladéši pomáhá organizace International Needs dětem na jihu země, ve slumech v hlavním městě Dháka i na severu země.
Podle 3. a 4. písmene v kódu dítěte (např. BDNS0430FCZ) poznáte, ve které oblasti žije.
Banasri je slum v hlavním městě Dháka, které má odhadem 15 milionů obyvatel. Šedesát procent z nich (více než 10 milionů lidí) bydlí ve slumech.
Hospodářství Bangladéše stojí na zemědělství. Jenže přírodní pohromy jako jsou záplavy, sucho, bouře či sesuvy půdy ničí úrodu. Farmáři jsou tím často nuceni odcházet do velkých měst, protože na venkově jsou pracovní nabídky velmi malé. Ve městech pak rychle rostou slumy.
Obyvatelé slumu nemají základní hygienu, čistou vodu, zdravotnickou péči a jejich životní podmínky jsou velmi špatné. Většina z nich má k dispozici místnost 3×3 metry, kde spí, vaří a umývá se. Rodiče si zde nemohou dovolit základní vzdělání pro své děti. Děti jsou tak odsouzeny vyrůstat v neutěšených podmínkách s mizivou šancí, že se z této chudoby vymaní. Často musí pracovat, aby finančně pomohly svým rodinám.
Pro děti z tohoto slumu je nemožné dostat se do státní školy. Děti v programu dálkové adopce chodí do křesťanské školy, kterou provozuje IN pro chudé děti zdarma.
Bethany Children Village (česky Dětský domov Bethany) v tomto okrese je jedním z center International Needs (IN). Je v něm zejména chlapecký dětský domov pro sirotky a ohrožené děti. Dále zde IN provozuje křesťanskou základní školu pro děti z tohoto dětského domova, ale i pro další chudé děti z okolních slumů. Dálková adopce dětí v této oblasti umožňuje provoz školy a poskytování veškeré péče, kterou děti dostávají.
Bethany se nachází v jižní oblasti Bangladéše v okrese Barisal, asi 450 km od hlavního města Dháka. Je to venkovská oblast, kde se lidé věnují hlavně farmaření a rybaření. Půda je však neúrodná a získat obživu je velmi obtížné. Navíc jsou zde časté záplavy, cyklony a další přírodní pohromy. Těžké postavení tu mají ženy, které musí pracovat na poli, od malička pomáhat s péčí o domácnost a mladší sourozence a naprostá většina z nich nedostane ani základní vzdělání. Školy v této oblasti jsou, ale téměř polovina dětí nedokončí základní vzdělání a dalších 30 % nedokončí střední školu. Asi pětina dětí v oblasti se do škol nedostane vůbec.
Naogaon je oblast na severu Bangladéše, asi 240 km od hl. města Dháky. Většina zdejších obyvatel jsou farmáři. Gramotnost je tu pouhých 45 %.
Uprostřed oblasti Naogaon je vesnice Kujail, kde probíhají programy International Needs. Oblast se nachází v nízké nadmořské výšce a je náchylná k povodním. Lidé zde žijí v těžké chudobě. 15 % lidí se zde živí rybařením.
IN Bangladéš provozuje křesťanskou základní školu ve slumu, která zaručuje kvalitní základní vzdělání chudým dětem. Díky vzdělávání dětí je možné pozorovat také zvyšující se gramotnost jejich rodičů, kteří se od svých dětí učí. Jeden změněný život může takto změnit 100 dalších.
Dětský domov Savar provozuje IN v hlavním městě Dháka od roku 1983 a je určen pro sirotky a ohrožené děti z extrémně chudých rodin.
Tento dětský domov je určen pouze pro dívky. Jeho jednoduché vybavení totiž neumožňuje, aby zde byli i chlapci, protože v domově nejsou oddělená sociální zařízení. Dívky zde dostanou bezpečí a veškerou potřebnou péči. V rámci domova funguje základní škola.
Dívky přijaté do domova pocházejí z různých míst z celé země.
Savar je čtvrtí hlavního města Dháky, patnáctimilionové metropole, kde nejméně 2/3 obyvatel žijí v obrovských slumech.
Savar Children Village (česky Dětský domov Savar) v této čtvrti je jedním z center IN v Bangladéši.
IN v centru provozuje mimo jiné křesťanskou školu pro tyto chudé děti ze slumu. Jde o děti z velmi chudých rodin, které obvykle žijí v chatrčích a mají nízké a nepravidelné příjmy. Tyto děti nemají šanci dostat se do státních škol – proto jim IN poskytuje vzdělání zdarma. Děti zde dostávají kromě výuky také jídlo a uniformu. Dálková adopce dětí v této škole umožňuje provoz školy a poskytování veškeré péče, kterou děti dostávají.
"Když mi bylo pět let, můj otec vážně onemocněl," vypráví Sadia, dívka z Bangladéše. "Moje matka byla zoufalá, protože se nedokázala sama postarat o mě a mé dva sourozence. Pak se však ukázala možnost, abych šla bydlet do dětského domova Savar, a opravdu mě tam přijali. Měli jsme tam jídlo, bydlení a vzdělání, a to vše zadarmo. Všichni zaměstnanci nás s láskou a péčí vychovávali, jak nejlépe mohli. Díky tomu si tam nové děti snadno zvykly. V místní škole nás učitelé moudře učili. V domově jsem vyrostla a dostalo se mi dobré výchovy. Nyní pracuji jako zdravotnice na státní zdravotní klinice a čtvrtým rokem studuji politické vědy. To vše bylo možné jen díky International Needs."
„Jmenuji se Ripon a pocházím z velmi chudé rodiny v oblasti Naogoan na severu Bangladéše. Můj otec pracuje jako dělník za denní mzdu a moje matka je v domácnosti. Příjem rodiny je velmi malý a pro mé rodiče bylo velmi obtížné posílat mě do školy. V našem regionu jsou pravidelně se opakující hladomory, obvykle kvůli suchému počasí. Proto byl můj otec většinu času nezaměstnaný. Vzdělání pro mě bylo pouhým snem. Jednoho dne se moji rodiče dozvěděli o škole, kterou provozuje IN a která je zdarma. Kvůli naší chudobě jsem byl do té školy přijat a začal jsem se učit. Bavila mě přírodověda a naši učitelé byli velmi laskaví. Pilně jsem se učil a ve zkouškách jsem dostával dobré známky. Vystudoval jsem základní i střední školu. Mojí touhou bylo stát se lékařem. Učitelé ve škole mě k tomu povzbuzovali. Nakonec jsem opravdu mohl začít studovat medicínu na univerzitě. Chci dostudovat a pomáhat chudým lidem v mé zemi. Bez International Needs by vzdělání v mém životě zůstalo jen snem.“
L. D. pochází z horské oblasti v jihovýchodním Bangladéši, kam se nedá ani dojet vozem, ale pouze dojít pěšky. Místní lidé se živí pěstováním plodin. Nemají ale žádné stroje, a tak je jejich způsob obdělávání půdy velmi neefektivní a musí pracovat celé dny. Jídlo mají pouze dvakrát denně a někdy ani to. Lidé vůbec nepomýšlí na to, že by posílali své děti do školy, v oblasti dokonce ani žádná základní škola není. L. D. měl štěstí, že se z takto skromných podmínek dostal do Dětské vesničky Bethany, kterou v Bangladéši provozuje organizace International Needs a kde je škola a chlapecký dětský domov pro sirotky a ohrožené děti. Získal zde příležitost chodit na základní i střední školu a následně i zázemí pro studium vysoké školy v okresním městě. Během studií si vydělával doučováním. Po škole absolvoval výcvik v bangladéšské armádě, kde také nyní pracuje. Už na základní škole uvěřil v Pána Ježíše. Jak sám říká: „Věřím, že Pán Ježíš je jediný zachránce pro každého člověka. Snažím se to vyjadřovat svým chováním a postoji k ostatním lidem. A jsem vděčný, že mám hezké vztahy také s mými rodinnými příslušníky. Organizace International Needs mi dala šanci na lepší život. Jsem vděčný dárcům a těm, kteří této organizaci pomáhají.“
Bangladéš je jedna z nejlidnatějších zemí na světě. Tři čtvrtiny lidí žijí na venkově a zpravidla se živí zemědělstvím. To je velmi obtížné vzhledem k vysoké hustotě zalidnění a přírodním živlům, zejména častým povodním. Podvýživa je proto v Bangladéši běžná.
Polovina obyvatel nemá elektřinu. Lidé z vesnic se v posledních letech stěhují do měst s nadějí na lepší práci. To má za důsledek mimo jiné rozrůstání obrovských slumů ve velkoměstech. Úředním jazykem je bengálština.
Bangladéšská lidová republika aneb Bengálsko – původně součást Indie, později britská kolonie. V roce 1947 ponechali Britové Bangladéš svému osudu a země se rozdělila na hinduistický západ a muslimský východ. Západ připadl Indii a východ se stal součástí Pákistánu pod názvem Východní Pákistán (ačkoliv toto území je od Pákistánu 1500 km daleko). V roce 1970 vypukla občanská válka, ve které zvítězily snahy o autonomii Bengálska a v roce 1971 se tak z východní muslimské části stal Bangladéš. I v dalších letech zde vládl značný neklid a násilí hraničící s občanskou válkou a výjimečný stav skončil až v roce 1991. Západní Bengálsko je dodnes součástí Indie.
Téměř 90 % obyvatel Bangladéše se hlásí k islámu. Dalších 9 % vyznává hinduismus a o zbylé procento se dělí buddhismus, křesťanství a další vyznání.
Základní státní školy jsou zdarma. Školní docházka na základních školách je povinná, avšak státní školy nemají kapacitu pro všechny děti a stát docházku nekontroluje.
Jen průměrně 57 % lidí v Bangladéši umí číst a psát.
Školní systém
Školní rok začíná v lednu a končí v prosinci. Děti mají dlouhé prázdniny v prosinci.
Výuka angličtiny
Děti se učí anglicky už od školky.
