Mnoho dnešních jihosúdánských dětí, stejně tak jako mnoho generací před nimi, nemá přístup ke vzdělání. Vzdělání je ale velká naděje pro celou tuto zemi. Za prvních pět let trvání dálkové adopce zde je už vidět posun k lepšímu. Čeští dárci už zde podpořili téměř 100 chudých dětí.
Ačkoli poskytování potravinové pomoci není dlouhodobým řešením, je pro vymýcení chudoby nezbytné. Pokud chceme pomoci lidem z málo rozvinutých zemí jako je Bangladéš, aby začali prosperovat, musí v první řadě mít co jíst.
Když přijdou bangladéšské děti po prázdninách do školy, tak se školou nese smích a bujaré hlasy a na tvářích dětí jsou vidět samé úsměvy a radost. Proč? Protože v Bangladéši není samozřejmost chodit do školy. Smích dětí je o to víc překvapující, že Bangladéšané se usmívají jen málokdy.
Odhalit včas narůstající problém, zorganizovat všechny záchranné složky a zaměřit se na nápravu… I tak může fungovat služba lektorů primární prevence. Důležité je, aby všechny zúčastněné strany spolupracovaly.
„Když to drncá…“ v lektorské službě, v osobním životě, ve vztazích… Co dělat, když se objeví těžkosti a vše nejde jako po másle? Jak najít vnitřní klid, který můžeme předávat dál? I na tyto otázky jsme hledali odpovědi.
Od dubna 2024 má Nadace Mezinárodní potřeby novou paní ředitelku. V rozhovoru se dočtete třeba o tom, jak se k práci dostala, co má v nadaci nejradši a jak je možné, že se nebude bát cestovat do zemí, jako je Jižní Súdán nebo Burkina Faso.
Chtěli bystě vědět, co dětem pomáhá, když je toho na ně moc? Když se vytvoří bezpečný prostor, i zkušeného lektora může překvapit, s čím se děti svěří.
Zajímá vás, jak si teenageři vyzkoušeli svou míru osobní odolnosti a schopnost vzájemné spolupráce? Jak s tím vším souvisí postava učitele národů Jana Ámose Komenského? Více se dočtete v reportáži z programu lektorky Petry Dadákové.
Program o emocích pro deváťáky byl překvapivě klidný, poučný a interaktivní. Všichni se s chutí zamýšleli nad tématy, která by si sami pravděpodobně nevybrali. Viktória dokázala vytvořit bezpečný prostor, ve kterém mohl každý pracovat s vlastními emocemi.
Více než polovina nepálských dětí zažije neúspěch u jednotných závěrečných zkoušek v 10. ročníku, kterým se v Nepálu uzavírá základní škola. Děti podpořené v adopci dětí na dálku ale bývají mnohem úspěšnější než většina jejich vrstevníků. Co dává podpořeným dětem výhodu?