Některé třídy jsou příjemné, s některými se pracuje těžko. V některých třídách mají lektoři neodbytný dojem, že nejlepší by bylo okamžitě vyklidit pole. Přečtěte si, jak to dopadlo, když se lektorka nenechala odradit, vytrvala do konce a ještě se nebála přijít znovu s dalším tématem.
Lektoři chodí den co den do škol s programy pro děti. Někde uvnitř cítí, že to je opravdu důležité, ale ne vždy se k nim dostane ocenění i „z druhé strany“. Jak příjemný pocit to musí být, když vám po sedmi letech někdo z hloubi srdce poděkuje za vaše programy.
Některé programy jsou od začátku prostě náročné – třída je neukázněná, děti vyrušují… Lektor ví, že to nesmí vzdát, že musí vše dotáhnout do konce. Jako milé a příjemné pohlazení pak může být zpětná vazba neposedných žáků.
„Když přestanete mluvit sprostě, popovídám si s vámi, o čemkoliv budete chtít…“ Odvážná nabídka neohrožené lektorky měla opravdu úspěch. Děti se při rozhovoru s lektorkou dozvěděly spoustu důležitých informací.
Odhalit včas narůstající problém, zorganizovat všechny záchranné složky a zaměřit se na nápravu… I tak může fungovat služba lektorů primární prevence. Důležité je, aby všechny zúčastněné strany spolupracovaly.
Chtěli bystě vědět, co dětem pomáhá, když je toho na ně moc? Když se vytvoří bezpečný prostor, i zkušeného lektora může překvapit, s čím se děti svěří.
Zajímá vás, jak si teenageři vyzkoušeli svou míru osobní odolnosti a schopnost vzájemné spolupráce? Jak s tím vším souvisí postava učitele národů Jana Ámose Komenského? Více se dočtete v reportáži z programu lektorky Petry Dadákové.
Program o emocích pro deváťáky byl překvapivě klidný, poučný a interaktivní. Všichni se s chutí zamýšleli nad tématy, která by si sami pravděpodobně nevybrali. Viktória dokázala vytvořit bezpečný prostor, ve kterém mohl každý pracovat s vlastními emocemi.
Někteří žáci prožívají ve třídách opakovaně frustraci, někteří už dávno rezignovali na snahu s druhými spolupracovat. Přečtěte si, jak může v takové situaci pomoci osobní přístup lektora, vstřícnost, porozumění a naslouchání.
Slova jsou pro lektory denním chlebem. S jejich pomocí mohou získat důvěru dětí, proniknout k jejich srdcím a pomoci narovnat to, co se dřív různě pokřivilo.